Z historie nástroje

Z historie nejstarších svatoštěpánských nástrojů se dochovalo poměrně málo, víme jen, že roku 1415 již v kostele varhany instalovány byly. V Pamětech o bouři pražské roku 1524, (FRB VI, 303) se píše:

„Léta 1415 byl jest v Praze nějaký farář, jménem Zikmund, a držel faru u sv. Štěpána na Novém Městě a druhú u sv. Martina v Starém Městě. Ten, když viděl, že se lidé obrazům klanějí, ponejprv vystavil monstrancí s tělem božím..., a tak lid boží... namlouval, že...všecken řád ke cti té monstrancí činili a na diškant zpívali, na varhany houdli... a tak lidu božímu oči i uši naplnili, že slepí a hluší byli, a tak slovo boží i sám Pán Buoh v zapomenutí přišlo. - Potom zamyslili procesí vokolo kostela každý čtvrtek a slavnou mši s kantory a varhany, nové modlitby, divné ceremonie a kostelní pejcha při té monstrancí nastaly."

V období baroka zde pak stával nástroj s pozitivem v zábradlí kruchty a hlavním strojem rozděleným do dvou částí, čímž se umožňoval průchod světla hlavním chrámovým oknem. Tento nástroj míval 22 rejstříků a ještě v polovině 19. století se řadil mezi nejkrásnější stroje v kostelích pražského patronátu. Avšak již v druhé polovině téhož století byl jeho stav natolik žalostný, že i přes podstoupení mnoha oprav, začalo se v letech 1876 - 1879, v souvislosti s prováděnou regotisací kostela, uvažovat o stavbě varhan nových. Tato myšlenka se však nedočkala svého uskutečnění dříve než po 10 letech.
Do rozpočtu na rok 1886 byla na nové varhany pojata částka 6000 zl. a také byly sjednány podmínky, k nimž byla základem dispozice sestavená Otomarem Smolíkem, tamějším chorregentem. Smolík podporoval žádost za povolení stavby těmito důvody:

„Dosavadní varhany jsou podle vnitřní úpravy a zevnějšího slohu asi 200 let staré;
proto jsou větrovny zpuchřelé a červotočem provrtané;
měchy a vzduchový kanál jsou vetché a červy prožrané;
píšťaly a mechanika byly zničeny při opravě kostela v r.1879, ale již tehdy bylo vše chatrné; tehdy při opravě byly dřevěné píšťaly rozbity kamením a štěrkem, cínové zohýbány a ponejvíce rozkradeny. Přivolaný varhanář Eisenhut shledal, že byly zničeny tyto rejstříky:

V MANUÁLU: Bourdon 16', Salicional 8', Gemshorn 8', Copula 4' a Mixtura
V PEDÁLU: Quintbas, Violon a Subbas 16',

a že hrací mechanika je již zcela chatrná a nelze k varhanám zasednouti bez obav, aby některá klávesa neuvázla a nevčasným pískáním nerušila důstojnost bohoslužeb."

K stavbě varhan podali nabídky: Josef Mauracher, varhanář ve Svatém Florianě u Lince, Karel Schiffner, stavitel varhan v Praze, Em. Š. Petr, stavitel varhan v Praze a Bratří Riegerové, závody pro stavbu varhan v Krnově.
Stavba byla svěřena firmě posléze jmenované podle dispozice s ní sjednané a za cenu 6 400fl. r. m. Koncem r. 1887 postoupily již práce tak, že bylo nutné přikročiti k rozebrání starého stroje. Dřevěné vyřezávané okrasy byly uloženy v kapli sv. Longina, jiné dříví a prkna byla přenesena do solnice v Podskalí, kde bylo obecní skladiště, a cín měl býti prodán cestou ofertní. Stavbou nesměla býti přerušena hra na varhany, a proto byly prohlédnuty positivy u sv. Mikuláše na Malé Straně a v Týně, lepší byl ihned naladěn a postaven v kostele sv. Štěpána. Za lepší byl uznán patrně svatomikulášský stroj, jejž po více než 40 letech nalezl Vladimír Němec v zádušním skladišti za kostelem. Bylo vypsáno také řízení na koupi starých varhan, při čemž svatoštěpánské byly odhadnuty na 150 zl. a od sv. Kajetána, jež tehdy také překážely, na 100 zl. Byla přijata nabídka varhanáře Karla Eisenhuta z čp. 528 na Královských Vinohradech:

Prospektní píšťaly 1kg za 1zl.
Vnitřní píšťaly, v nichž olovo přimícháno, 1kg za 80kr.
Positivy s dřevěnými píšťalami a příslušenstvím po 20zl.

Podle toho Eisenhut zaplatil za svatoštěpánské varhany: za kovové píšťaly 90 zl, za positiv s příslušenstvím 20 zl. a za staré červotočivé dřevo 9 zl., celkem 119 zl. Z této částky byl uhrazen peníz 57 zl. 2 kr., jehož si vyžádala oprava podlahy, zábradlí a zdiva kruchty při odebrání starých a postavení nových varhan. Nové varhany byly bezvadně převzaty 20. prosince 1887, a komise si jen vymínila, aby označení firmy a názvů rejstříků, jež bylo v hracím stole jen v německé řeči, provedeno také česky (rejstříky česky nebo latinsky).
Na dispozici nebylo do současnosti měněno. Manuály nástroje jsou odstupňovány dle síly a disponovány hlasy orchestrového zabarvení v tónu ekválním:

I.Manuál:
1.Bourdon................16'	7.Oktáva..................4'
2.Principál..................8'	8.Dolce.....................4'
3.Kryt.........................8'	9.Kvinta..............2 2/3'
4.Flétna špičatá..........8'	10.Oktáva...................2'
5.Gamba.....................8'	11.Mixtura...............-,5x
6.Aeolina....................8'	12.Basson - Oboe.......8'

II.Manuál:
1.Principál houslový...8'	5.Flétna......................4'
2.Kryt líbezný.............8'	6.Roh kamzičí.............4'
3.Salicionál.................8'	7.Kornet..................-,4x
4.Vox coelestis..........8'

Pedál:
1.Principálbas..........16'	4.Oktávbas................8'
2.Subbas..................16'	5.Cello.......................8'
3.Violon...................16'	6.Pozoun..................16'

Spojky: II/I, I/P
Sborové tahy: Mezzoforte I, Forte I, Forte II, Forte Pedál, Pléno
Rejstříkové crescendo, volná kombinace

V roce 1917 byly jest varhany ohroženy nebezpečenstvím v podobě rekvizic kovových předmětů. Rekvizice se týkalo ministerské nařízení z 29.října 1917 a podle referátní připomínky pražského záduší z 19.prosince 1917 k tomuto nařízení bylo lze z rekvizice cínových složek varhan pro vojenské účely vyloučiti stroje umělecky a historicky cenné. Přitom bylo postupováno z dvojího hlediska. Nejdůležitější bylo hledisko hudebně-technické, a podle něho varhany ochraňovali znalci jmenovaní ministerstvem kultu a vyučování. Pro Prahu byl ustanoven Dr. Dobroslav Orel. Druhé hledisko bylo historické, a podle něho podávali návrhy na ochranu zemští konservátoři. Zpravidla bylo vzato v úvahu obojí hledisko při starých varhanách do roku 1850. Při novějších rozhodovala i okolnost, že by bez principálu varhany byly neupotřebitelné. Tehdy byly profesorem Orlem ochráněny i varhany svatoštěpánské, citace z jeho posudku zní:

„Rieger, Krnov - koncertní varhany; krásný tón, nenahraditelné".